AK Sokolov - Oddíl biatlonu

V sobotu dne 7.4.2018 od 10:30 hod. do 12:30 hod. pořádal oddíl biatlonu AK Sokolov, (atleticko-biatlonová přípravka, sk. I. A, I. B a II. – trenéři Hadrava, Hubený) u vrhačské klece v areálu atletického stadionu v Sokolově letní biatlonkros, kterého se zúčastnilo 17 dětí z výše uvedených skupin. Trať letního biatlonkrosu v sobě spojovala kontinuální zatížení a to v podobě běhu v terénu s překonáváním překážek, vložené plazení na vzdálenost 15 m s následným odhodem kriketového míčku z čelního postavení ze stoje předkročného a ze střelby ze vzduchových pušek na sklopné terče. Celá trať měřila 700 m, přičemž rozhodčí na jednotlivých stanovištích hodnotili zejména správné proběhnutí vytyčené trasy s překonáním všech překážek, správné provedení pohybové dovednosti při plazení a hodu míčkem a při střelbě ze vzduchových pušek byl hodnocen celkový pohybový projev na střelnici, především zda je v souladu z pravidly letního biatlonu, dále správné zaujmutí střelecké polohy a zejména zásahy na sklopných terčích. Za nezasažení jednoho terče byly 2 trestné sekundy. Střílela se jedna položka po 5-ti ranách. Nejdříve se děti rozcvičily, poté byly rozděleny do 3 družstev a prošly si celou trať, kdy si pohybové dovednosti, které budou předvádět na trati biatlonkrosu opět představily, dalším opakováním před započetím závodu si je zdokonalily, a některé uzlové body dovedností si zautomatizovaly. Poté následoval v 11:30 hod. start prvního závodníka a to intervalovým startem po 1. min. Po doběhnutí posledního závodníka do cíle, byl závod ukončen a výsledky byly vyhlášeny v duchu Severské cesty. Jednotlivý rozhodčí sdělili dětem, jak si vedly na trati biatlonkrosu. Všechny děti ukázaly, že mají dovednosti dobře osvojené, jsou schopny je provést ve vyšším tempu a i v určitém diskomfortu. Výsledky byly dětem a rodičům oznámeny bez stanovení pořadí.

SEVERSKÁ CESTA
Severskou cestu lze chápat jako aplikování metodiky vedení sportovního tréninku u dětí v severských státech zejména v Norsku ve sportech jako je lyžování, severská kombinace nebo biatlon do tréninkového systému u stejných sportů v České republice, který vychází z kurikula předmětů, zejména ze sportovního tréninku, které se vyučují na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.
Lze také Severskou cestu chápat jako ochranu před nebezpečnými aspekty dospělého sportu.
Název Severská cesta jsme vymysleli a začali používat již na podzim roku 2017, kdy jsme již některé atributy v duchu severské cesty v tréninkovém procesu používali. Tušili jsme z vyprávění některých bývalých reprezentantů, že se v podobném duchu vede tréninkový proces u dětí v severských zemích. Jistotu jsme získali až když se nám do rukou dostala odborná lituratura. Tím naše domněnky byly plně potvrzeny a my jsme vytvořili jakýsi kompromis vedení sportovního tréninku a to vzhledem k našim podmínkám a podmínkám, které mají trenéři v severských zemích, zejména v Norsku.
Na počátku je potřeba se zmínit, že rozeznáváme dvě základní koncepce dlouhodobého tréninku. První koncepce je snaha o co největší výkonnost již v útlém dětství. Na děti je pohlíženo prostřednictvím tréninku dospělých. Výkon je na prvním místě. Tuto koncepci nazýváme raná specializace. Druhou koncepcí je trénink přiměřený věku. Tato koncepce již z názvu říká, že výkonnost by měla být přiměřená věku a dětství a mládí je pouze přípravnou etapou k dosahování maximálních výkonů. Výkon je chápán jako perspektivní cíl. Důležitý je však obsah tréninku v jednotlivých koncepcích. Kdy v rané specializaci se využívají prostředky a formy, které vedou rychle k cíli – momentálnímu úspěchu. Podstatou tréninku přiměřeného věku je vytvoření co nejširší zásobárny pohybů a vytvořit co nejlepší základy pro pozdější rozvoj (Perič, Dovalil, 2010).
Od tohoto se odvíjejí i jednotlivé etapy sportovního tréninku, které by měl každý trenér znát a respektovat je. Rozeznáváme etapu seznamování se sportem ( situována kolem 6. – 8. roku dítěte a končící 10 rokem), etapu základního tréninku (od 10. do 13. – 15. roku dítěte), etapu specializovaného tréninku (kolem 13. – 15. roku a končí okolo 17 – 19 let) a etapu vrcholového tréninku (18 – 20 let a v některých sportech do 40 a více let). Jednotlivé etapy trvají různě dlouhou dobu, vzájemně na sebe navazují, prolínají se a ovlivňují jedna druhou. Proto není možné jednu vynechat nebo výrazně zkrátit, aniž by se to následně negativně neodrazilo na pozdější výkonnosti svěřenců (Perič, 2004). První dvě etapy se týkají našich dětí. V těchto etapách není zahrnuto, jak je to dnes zcela běžné, že by se měly děti účastnit každý týden závodu se zaměřením na specializaci jednoho sportu. Naopak hlavním úkolem je v těchto etapách mj. osvojení si co největšího množství pohybových dovedností, tedy všeobecná příprava, zvládnutí základů techniky, získání kladného vztahu k pohybové činnosti tedy budování vnitřní motivace a vhodné stimulování pohybových schopností vzhledem ke kalendářnímu věku.
V současné době jsou v České republice velmi „populární“ závody dětí. Velmi hojně jsou zejména obsazované kategorie přípravek a mladšího žactva, ať už je to v atletice nebo v biatlonu. Pro výkon, který dítě absolvuje v trvání do 10 min. a hlavně výsledek jsou ochotni rodiče i trenéři udělat cokoliv. Např. dovést dítě na jakoukoliv vzdálenost k závodu, zakoupit mu co nejlepší materiál, a někdy i udělat poklesek proti pravidlům, který není v duchu fair play. Naplněny jsou tak hlavně ambice rodičů a trenérů, nikoliv dítěte, které má největší radost v tomto věku, když vidí, že mají radost z jeho výkonu rodiče a trenér. Samotný prožitek z dané aktivity během závodu se mu však mění ve velký stres, a to hlavně z neúspěchu. Trenér si musí uvědomit, že on má dětem pomoci s celkovým rozvojem a nemělo by být jeho snahou, aby svěřenci vyhrávali za každou cenu. Proto nemůžeme hodnotit trenérské schopnosti jen podle dosažených výsledků jeho svěřenců. Není ovšem lehké nepodlehnout tlakům dnešní společnosti.
V našich skupinách I.A, I.B a II., trenérů Hadravy a Hubeného, se snažíme stres z neúspěchu na závodech v duchu Severské cesty, co nejvíce zmírnit. Rozhodli jsme se, že budeme jezdit na závody konané jinou součástí pouze jednou za měsíc. Kdy již samotná cesta, ať již vlakem, nebo historickým autobusem, nebo přespání ve spacácích v tělocvičně, či zajímavá rozcvička před závodem, bude pro děti větší prožitek, než samotný závod. Děti tak zapomenou, že vůbec na závodech odstartovaly. Budeme pořádat vlastní klubové soutěže, a to v určitém kompromisu k podobně konaným soutěžím v klubech v Norsku. Kde jsou výsledky do věku 10 let zveřejňovány bez pořadí, pouze s dosaženým časem. Děti mohou závodit v klubových soutěží od 6 let a v místních závodech od 11 let. Platí zde i další předpisy pro sportování dětí. Zejména se jedná o zamezení brzké specializace, která je do 10 let zakázaná a do 13 let by měla být co nejvíce limitovaná. Všechny aktivity mezi soutěžemi by měly být herně orientované a měly by odpovídat fyzickému a psychickému rozvoji dětí (Opočenský, 2012). To, že nikdo děti nehodnotí, že nikdo neměří jejich výsledky, jim dá hodně. Mnozí se tak naučí nemít strach z neúspěchu. Cítí se lépe. Nesoustředí se na to, kdo vyhrává.
Je třeba říci, že nechceme mistry v žákovských kategoriích a vystřílet tak zbytečně brzy „prach“. Medaile mohou děti vozit, až budou v kategoriích mládeže, až se jim po 15 roku života změní alfa myšlení na beta myšlení a budou tak více orientované na vnější motivaci, na plánování, na kalkulování, na výsledek a na ceny, tedy až budou v dorostu či v juniorech, ale hlavně v kategorii dospělých (Jelínek, Jetmarová, 2014). Sport chápeme jako celoživotní aktivitu a chceme, aby děti byly co nejvíce pohybově gramotní. Rodiče se budou muset smířit s tím, že děti, které půjdou severskou cestou, budou od těch, které jdou cestou rané specializace poráženi. To se však obrátí v mládežnických kategoriích. Ale hlavně tyto děti vydrží u sportu déle a budou mít pestřejší rejstřík osvojených pohybových dovedností. Kdy si myslíme, že dobrým trenérem je ten trenér, kterému budou dělat daný sport jeho svěřenci hlavně v dospělosti. Přičemž ukončení „kariéry“ v brzkém věku u nás je zcela běžné. Krásně je tento „úbytek“ vidět na krajských atletických závodech v běhu. Hromada dětí v kategorii předžactva a ml. žactva a až mnoho nezdravě povzbuzujících rodičů kolem tratí, ale v kategorii dorostu je již na startu jen do pěti dorostenců a junioři, junioři ti běží pouze dva.
Další akcí v duchu Severské cesty bude letní biatlon v Plzni a poté orientační biatlon v Sokolově.

Použitá literatura:
1. JELÍNEK M., JETMAROVÁ, K. Sport, výkon a metafyzika. Praha:Mladá fronta, 2014.
2. OPOČENSKÝ. J. Porovnání přípravy v běhu na lyžích v České republice a v Norsku. Praha, 2012.
3. PERIČ, T., DOVALIL, J. Sportovní trénink. Praha:Grada, 2010.
4. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. Praha:Grada, 2004.